Historie 313th Czechoslovak Fighter Squadron

 

Základní data:

 

            Zformována: 10. Května 1941

            Uznání bojeschopnou: 10. Června 1941

První bojový let: 11. Června 1941

            Rozpuštěna: 22. Září 1945

            Počet bojových letů: 8944

            Počet operačních hodin: 13760

            Počet ověřených sestřelů: 7x Fw190, 3x Bf 109, 2x Me 110, 1 V1

            Motto: „Jeden Jestřáb mnoho vran rozhání“

            Kódové označení: RY

  

Vznik 313th Czechoslovakia Figter Squadron:

Dne 1. Června 1941 se objevuje vůbec první záznam v kronice 313 stíhací squadrony, zapsal jej kronikář F/O František Fajtl:

„Dnes pověřen jsem byl vedením kroniky nové, 313. České stíhací letky. Tuto funkci poprvé v životě svém zastávaje, slibuji, že příběhů sběhnuvších se uvnitř i vně, tedy i mimoslužebních, bedlivě se všímati a zaznamenávati budu.

Dovoleno-li jest kronikáři na listu tomto své přání vysloviti, pak touhou jeho jest, by příběhů radostnějších a příjemnějších více popisovati mu bylo, než pádů jiných – smutných. A anžto členové přemnozí squadrony této, právem sekáči nazýváni býti mohou, poslavše několik Bošů a MacaroniSpaghetů do věčných lovišť, je více než pravděpodobné, že kronikářovo přání splnění dojde.“

Od vytvoření prvních tří československých perutí se zdálo, že české letectvo má velký nadbytek stíhačů, které nenašli uplatnění v žádné ze dvou českých stíhacích perutí. Navíc u britských stíhacích perutí v listopadu 1940 sloužilo dalších 62 pilotů, Čechoslováků. Přitom podle platných směrnic RAF stíhací peruť byla tabulkově tvořena 24 piloty. Nejen z těchto důvodů Inspektorát Československého Letectva 19. března 1941 zahájil jednání s Air Ministry o vytvoření nové Československé stíhací perutě, toto jednání bylo ukončeno již za měsíc, tj. 19. Dubna 1941. Další důvody tohoto jednání byli čistě politické, tj. Československá exilová vláda potřebovala upevnit svou pozici u spojenců. Jestliže v dané době byl dostatek československého leteckého personálu, pak u pozemního personálu tomu bylo přesně naopak. Proto byl využit model, kde jednotka měla být založena na Československých pilotech sloužících v britských Squadronách a zároveň měl být použit britský letecký personál.

No. 313th (Czechoslovak) Fighter Squadron, nejmladší Československá peruť, byla zřízena 10. Května 1941 rozkazem Air Ministry No 64/AOA/ 1941, jen pár měsíců po konci Bitvy o Británii. 313 stíhací squadrona se sídlem letiště Catterick, spadala pod velení 13 skupiny Fighter Command. Bylo rozhodnuto, že výzbrojí 313 bude Spitfire MkI, který byl od dubna 1941 u ostatních perutí nahrazován typem Mk.II.

313. Stíhací peruť zpočátku převzala stejný systém velení, jaký byl využit již během bitvy o Británii u 310 i 312 stíhací perutě, tj. systém smíšeného československo-britského velení. Z tohoto důvodu se ve funkcích jak velitele perutě, tak velitelů letek objevili dvě jména ve stejném období. Prvním velitelem „třistatřináctky“ vůbec byl určen S/Ldr Gordon L. Sinclair DFC. Jedním z důvodů proč byl vybrán právě Gordon Sinclair, je jeho dřívější zkušenost s Čechoslováky. Právě on velel letce A 310 stíhací squadrony. Český velitel 313 nebyl určen delší dobu, nakonec 23. Července se jím stal S/Ldr Josef Jaške, který byl převelen z 312 stíhací squadrony. Výběr velitelů letek byl jednodušší.

Prvním českým velitelem Letky A byl stanoven F/Lt Karel Mrázek (z 257. Britské stíhací perutě) jenž byl později jedním z nejlepších velících důstojníků a velitelů ČS (exeterského křídla). Britským spolu-velitelem této letky byl pak ustanoven F/Lt John L. „Iggie“ Kilmartin DFC, eso (13 potvrzených sestřelů), který přišel z 602.

U letky B to bylo trošku složitější prvním českým velitelem byl jmenován F/O Jan Čermák, který dorazil od 312 stíhací squadrony, který vydržel ve funkci pouze dva měsíce, poté se vrátil zpět ke své „domovské jednotce“ 312 sq. Později (21. července 1941) k nevoli členů lety B, převzal funkci velitele letky B F/Lt Stanislav Fejfar, jeden z nejúspěšnějších pilotů „třistatřináctky“, který si později vydobyl úctu mnoha pilotů nejenom československých letek.

Toliko ke zřízení 313 stíhací squadrony.

 

„Zlu se neustupuje, se zlem se zápasí, zlo se poráží“

TGM

Historie „třistatřináctky“

Jako první působiště mladičké 313 bylo na Letišti Catterick, které podléhalo jurisdikci 13 skupiny fighter command (FC), kde byl prováděn její výcvik. Zde však peruť nepobyla dlouhou, a krátce po jejím uznání za bojeschopnou (11. Června 1941), se 313 stěhovala na letiště Leconfield, spadající pod správu 12 skupiny FC. K tomuto přesunu došlo 1. Července 1941. Zde měla 313 za úkol hlídkování nad přístavem Hull. O přesunu ke 12 skupině a ne k 10 či 11 skupině FC (ty prováděli operace nad okupovanou Evropou), bylo rozhodnuto na základě skutečnosti, že 313 doposud nedosáhla plného stavu pilotů. Plného stavu dosáhla 313 již záhy a to 14. Srpna.

K touženému „velkému“ přesunu do oblasti 10 skupiny došlo 27. Srpna 1941. 313 se přestěhovala na letiště Portreath, které dosud bylo ve výstavbě, a bylo situováno na pobřeží jihoanglického hrabství Cornwall. Důležitým datem pro 313 bylo 31.8.1941 se zúčastnila prvního z mnoha sweepů nad okupovanou Francií. Peruť měla nestarosti Rear support. Při tomto sweepu však nedošlo ke kontaktu s němci a tak se tato mise obešla pro 313 beze ztrát ale také bez sestřelu.

Na tomto letišti však došlo k nemilé události, která mohla mít za následek rozpuštění třistatřináctky. 14. 9. 1941 byla peruť po nouzovém přistání Sgt. Horáka bez podvozku (Technická závada) zcela neoprávněně a nesmyslně vyřazena až do odvolání z operační činnosti. Naštěstí pouze do následujícího dne.

15. prosince 1941 byl zahájen přesun 313, již na spitech Mk Vb. Na Hornchurch, který se nacházel v hrabství Essex cca 8 mil od Londýna a zároveň velení 313 přebírá od S/Ldr Jaškeho, S/Ldr Karel Mrázek. Toto letiště spadalo pod 11. Skupinu, která v té době byla nejvíce vytížena ofenzivní činností nad Francií. 313 tvořila spolu s 411 a 64 perutí Hornchurchské křidlo. Toto období, trvající i následující rok 1942 znamenalo vydobytí slávy 313 peruti, která byla zároveň spjata i s nejvyššími ztrátami 313 perutě za celou válku. V rámci Hornchurchského křídla, při doprovodných akcích, byla 313 převážně pověřována velice nebezpečným úkolem hi-coveru (výškového krytí). Tento úkol byl však také otázkou cti, protože tato úloha byla v té době přidělována těm nejlepším perutím. Za vzorné plnění svých povinností, jako výškového zajištění, byla peruť několikrát neoficielně chválena. Tak se stalo, že pokud byla skupina napadena, tak na úspěchu 313 skupiny často visel i úspěch celé skupiny. V té době byl volací znak 313 značně přiléhavý „Bachelor“ neboli Řezník.

313 stíhací squadrona se zúčastnila mnoha bojových letů, než se konečně dočkala svého prvého sestřelu. Stalo se tak takřka po necelých 9ti měsících její operační služby. Tento sestřel byl připsán S/Ldr Karlu Mrázkovi.

Den 3. 5. 1942, můžeme považovat za datum vzniku čs. stíhacího wingu. Do té doby 313, stejně, jako ostatní československé perutě, operovala výhradně ve spolupráci s britskými perutěmi. Myšlenku Československého wingu zdatně prosazoval Alois Vašátko, který byl k datu vzniku ČS křídla povýšen do hodnosti Wing-Commander, a zároveň mu bylo svěřeno první velení ČS křídla. W/Cdr Vašátko, však zastával svou funkci pouze do 23. 6. 1942, kdy se smolně srazil s Fw 190 Willyho Reuschlinga z 7./JG2. Stalo se tak v rámci smolné operace  Ramrod 23, při které však byl získán první Fw 190 oberleutnanta Armina Faber. V rámci této operace, kterou zde nelze nezmínit, třistatřináctka opět plnila úlohu výškového zajištění. Této úlohy se zhostila vskutku nevýtečnou, kde její piloti poškodili 2x Fw190 a jeden zničili. Do závěrečného boje, při němž Vašátko přišel o život, však nezasáhli.

Ale zpět k No. 313 Stíhací squadroně. Jelikož se otálelo s uvolněním třistatřináctky ze svazku v hornchurchském křídle, opozdilo se tak její zařazení do ČS wingu až do 8. května 1942, kdy převzala své povinnosti od 154 peruti na letišti v Churchstantonu, kam přelétla den předtím a které spadá pod Centrální letiště Exeter.

K první akci nového wingu mělo dojít 29. května 1942 v rámci operace Rodeo 11, krátce po startu však Vašátko obdržel příkaz k návratu zpět na základnu. Nakonec tak k první společné akci došlo v rámci operace Rodeo 12 až 1. Června 1942.

Po již zmíněné smrti W/Cdr Aloise Vašátka se 26. Června 1942 dostalo třistatřináctce další poctě, tedy spíše jejímu veliteli. Toho dne byl W/Cdr Karel Mrázek ustanoven novým velitelem křídla, v němž našel Alois Vašátko důstojného nástupce. Roli velitele 313 pak Mrázek téhož dne předal novopečenému S/Ldr Jaroslavu Himrovi. Jestliže se v tomto období, tj období od vzniku Exeterského křídla (květen 1942) až do jeho přesunu k na odpočinek (červen 1943), potýkal ČS wing s problémem doplňování stavů jak pilotů, tak pozemního personálu, pak nejhůře na tom byla právě třistatřináctka. Nejen z tohoto důvodu byla peruť společně s ČS wingem odeslána na odpočinek a k přeskupení na sever Anglie.

Třistatřináctka se přesunula 28. Června 1943 na letiště Peterhead. Hlavním problémem, který zde měl být řešen, bylo nahrazení ztrát, jež byly způsobeny jak ztrátami pilotů v boji, tak i odchodem pilotů na povinný odpočinek po ukončení turnusu. Problémem však byl nedostatek ČS pilotů v ČS depu, proto přišli do 313 noví piloti britské národnosti. Tím se odvrátilo nebezpečí, že by třistatřináctka mohla být rozpuštěna a to za cenu, že československou perutí zůstávala již pouze podle jejího názvu. Jestliže se odstranil problém personální, pak zde zůstával ještě jeden, neméně palčiví. Tím bylo její, obdobně jako u ostatních perutí wingu, vybavení v té době zastaralými a značně opotřebovanými Spitfiry Mk Vb a Vc. Pro 313 a pro celý ČS wing, však nenadešel ještě čas na přezbrojení na modernější Spity MkIX

Takto doplněná a posílená, jako první peruť wingu se 20. Srpna 1943 třistatřináctka přesouvá zpět na jih Anglie, aby se opět mohla účastnit bojů nad okupovanou Evropou. Jejich novým domovem se stalo letiště Hawkinge. Celá peruť se sešla na tomto letišti 22. Srpna 1943 a ihned (24. srpna) se zapojila do bojové činnosti doprovodem 36 B17 na diverzní nálet v Severním moři. Toto krátké období se pro 313 vyznačovalo její silnou bojovou činností. Během pouhých tří týdnů uskutečnila 18 akcí nad okupovanou Francií.

Již 18. září 1943 byla jednotka přesunuta ještě více na jih na letiště Ibsley, kde měla čekat na přílet zbylých ČS perutí a opět se tak zformovat do wingu. Většina pilotů třistatřináctky byla rozladěna tím, že RAF nesplnilo svůj příslib přezbrojení na Spity MkIX. Přesto se 22. září 1943 v rámci celého křídla opět pouští do útočných akcí nad okupovanou Francií.

24. září se stal dalším černým dnem nejen třistatřináctky, ale i celého wingu. Třistatřináctka při operaci Ramrod 87 ztrácí dva stroje i s jejich piloty. Jedním z nich však byl i její velitel S/Ldr Jaroslav Himr se svým strojem RY-H. Nástupcem Jaroslava Himra se stal navrátilec S/Ldr František Fajtl.

I nadcházející dny se vyznačovali vyšší bojovou aktivitou, které bohužel byly spojeny i s dalšími ztrátami. Dá se však úspěšně tvrdit, že většina těchto ztrát byla zapříčiněna zastaralou technikou, která byla vystavována technice daleko modernější, ve formě FW 190.

Průběh války v roce 1943 donutil velení RAF začít se zabývat přípravami na invazi do Evropy. Z toho důvodu vznikla druhá taktická letecká armáda (2TAF). Jednou z jednotek, která byla vybrána pro službu u 2TAF byl 134 československý wing. Pro účely 2TAF vznikl nový útvar „polní letiště“ (Airfield), ten měl značně odlišnou organizační strukturu než klasický wing. Bylo tomu tak z důvodů častých přesunů jednotek a zároveň předpokladu operací z letišť na dobytém území. Proto k datu 8. Listopadu 1943 se začalo formovat z 134 ČS wingu nové uskupení 134 čs. Polní letiště.

Prvním Airfield commandrem byl jmenován W/Cdr František Weber a za Britskou stranu pak W/Cdr George D. M. Blackwood. Tito dva velitelé měli ve povinnosti organizačního charakteru, administrativního charakteru a podléhala jim tak veškerá činnost pozemního charakteru. Piloti a jejich velitelé se tak mohli plně věnovat čistě operačním úkolům. Wing leaderem zůstal i nadále W/Cdr František Doležal. Dne 7.1.1944 byl 134 airfield vyňat z podřízenosti 10 skupiny FC a včleněn do 84 skupiny 2TAF V předvečer otevření druhé fronty dostali airfieldy označení wing.  ČS wing byl poté přidělen do 19th Fighter Sector, kterému velel G/Cpt Adolphus G. „Sailor“ Malan.

V předvečer invaze se činnost třistatřináctky, stejně jako ostatních ČS perutí značně zvyšovala. Zároveň přišel nový typ operací tzv. Noball, namířený proti odpalovacím základnám raket V-1, namířených na Anglii. V té době pak ČS perutě v rámci sweepů plnily na svých výkonnostně nedostačujících spitech MkVb a Vc, pouze defenzivní úkoly, většinou přímí doprovod bombardérů. Útoky byly odráženy převážně Spity MkIX od jiných perutí z horních pater doprovodu.

Konečně se začleněním ČS křídla do 2TAF se začalo s rychlým vybavováním příslušných jednotek nejmodernější technikou. A tak se i Čechoslováci konečně dočkali a 20.1.1944 přistáli v Ibsley první, zbrusu nové Spity LF Mk IXc. Tyto stroje převzali 310 a 312 stíhací squadrona. Třistatřináctka se však dočkala již 22. Ledna 1944 ihned po návratu z ostrých střeleb.

V té době došlo i k velkým personálním změnám, neboť ke 31.1.1944 byli uvolněni ze služby dobrovolníci, kteří měli tvořit jádro 1ČS pluku v SSSR. Mezi nimi byl i S/Ldr František Fajtl.  Na jeho místo ve velení 313 nastoupí S/Ldr Václav Bergman. Piloti, kteří jako dobrovolníci odešli, pak byli nahrazováni piloty vracejícími se z odpočinku a také naprostými nováčky. Po dokončení přezbrojení se 20. února 1944 přestěhovala třistatřináctka společně se svými čs spolubojovníky na letiště Mendlesham. Odtud se pak opět plnohodnotně zapojili do bojů nad okupovanou Evropou. 3. 4. 1944 se pak opět wing stěhoval, tentokráte na letiště Appledream, což bylo pravé a nefalšované polní letiště, skládající se z louky a stanů, z nichž největší byl Breefing room.

Zároveň byl wing určen pro střemhlavé bombardování odpalovacích ramp V-1. První akce, v této roly se zúčastnili 19. Dubna 1944 a úspěšně. 24 spitfirů z 312 a 313 vedených přímo slavným Malanem odhodilo své pumy přímo do cílového prostoru, přičemž nikdo z pilotů nebyl zasažen. Od té doby k těmto akcím vzlétá třistatřináctka spolu s ostatními až 3krát denně.

Třistatřináctka společně s celým wingem se však mimo to nadále věnovala přípravám na invazi. Z tohoto důvodu byl wing 1-14. Března 1944 vyňat z operací a zúčastnil se manévrů „Lambourne I“. V rámci tohoto cvičení se cvičila spolupráce s pozemními jednotkami, a prováděli se cvičné útoky na děla tanky a podobné pozemní cíle. 12 a 13. dubna 1944 se pak zúčastnili cvičení „Trousers“. Úkolem bylo krytí naloďování kanadských jednotek. Pokračovalo se cvičením „Lambourne II“ a to 25. Dubna – 1. Května 1944., s obdobnou náplní, jako Lambourne I. Bohužel při tomto cvičení došlo ke srážce dvou pilotů 313, F/Lt Jana Lašky s F/Sgt Františkem Fantou. Oba piloti zahynuli.

Před invazí třistatřináctka začala opět plnit operace typu „ranger“, které se vyznačovali hloubkovými nálety, díky kterým měli za úkol nejen ničit pozemní cíle ale také taktický průzkum.

V předvečer invaze však bylo u třistatřináctky nutné opět doplnit stav pilotů.  Vzhledem k příchodu dalších britských pilotů byla letka B prohlášena za britskou. Datu 22. 5.1944 nahrazuje Bergmana ve velení třistatřináctky S/Ldr Alois Hochman.

3. Června 1944 vrcholí přípravy tak toužebně očekávané invaze. Současně sílí i hloubkové útoky na cíle ve francii. 4. Června jsou letadla vybaveny invazními pruhy. 6. Června v 6.30 se Piloti dozvídají, že vytoužená invaze právě začala a v 7.20 již startují ke svým prvním úkolům. Wing je na hlídku veden G/Cpt Malanem. V Den D absolvovaly celkem 4 hlídky. Návrat z poslední hlídky byl ve 22.35.

Díky vylodění v Normandii byl Červen pro třistatřináctku rekordním co do počtu startů. Přestože byl maximální limit pro počet startů squadrony za jeden měsíc stanoven na 460, třistatřináctka odstartovala 642krát a měla tak i nejvyšší počet startů v rámci celého wingu.

Všichni piloti toužebně očekávají první přistání ve Francii. Tato tužba se jim vyplní 28. Června 1944, kdy celý wing přistává na polním letišti B-10 u vesnice Plumetot. 29. 6. 1944 se opět třistatřináctka stěhuje, tentokrát se její domácí základnou stala Tangmere.  Ačkoliv se během Invaze a bojích těsně po ní piloti ČS wingu vyznamenali, přichází zdrcující zpráva. Wing je ke dni 3. 7. 1944 přeložen od 2TAF zpět k obraně Anglie. Rozhodnuto však bylo logické, vzhledem k problematickému doplňování stavu pilotů. Ke stejnému datu se tak třistatřináctka opět stěhuje, tentokráte na letiště Lympne. Ještě více demoralizující bylo, že museli svou veškerou výzbroj odevzdat jejich nástupcům. Následoval další přesun 313 a to 11. 7. 1944 na Orkneje a Shetlandy, zde obdržela opět staré známé spitfiry Vb a VII. Zde došlo k další změně velení. K 1. Září 1944 Hochman odešel na zasloužený odpočinek a v jeho funkci ho nahradil S/Ldr Karel Kasal.

3. 10. 1944 konečně nastal čas k návratu zpět k sesterským perutím na základnu v North Weald. Odkud se třistatřináctka měla zúčastnit závěrečných fází bojů nad Západní Evropou. Zde peruť opět získala Spitfiry H.F.IX. 15.11. 1944 a zároveň dochází k poslední změně na velitelském postu třistatřináctky. Novým velitelem 313 byl jmenován S/Ldr Otmar Kučera

 Všechny ČS stíhací perutě se opět sešli na letišti Bradwell Bay a to 29. 12. 1944. Perutě zde pak plnili úlohu doprovodných stíhačů, ale již se neúčastnili bojů tak intenzivně, jako v předchozím období války.

27. 2. 1944 se třistatřináctka stěhuje na letiště Manston a pokračuje v doprovodných akcích. Z tohoto letiště se 24. 3. 1944 třistatřináctka zapojila do operace „Varsity“, kdy doprovázela svaz výsadkových Dakot, Stirlingů a Halifaxů, vlekoucích výsadkové kluzáky. Toto byla poslední velká akce jak třistatřináctky, tak jejích sesterských perutí.

 7. Srpna 1945 je označeno datum, kdy začal přesun 134 československého křídla zpět domů, do vlasti, do ČSR. Letouny již nesou české výsostné znaky. Následovalo „dlouhé“ mezipřistání v Hildesheimu. Odtud totiž mohl svaz pokračovat až 13. Srpna 1945. Pro 313 stíhací squadronu tak opět začíná mírový život. Následovalo ještě rozdělení 313 do 7 a 8 stíhacího pluku 3 letecké divize v Brně a pak ve 48 roce ostudné až zločinné persekuce, propouštění "západních" pilotů a jejich následné zatýkání za vykonstruované zločiny.

 

Literatura:

1.    Na zemi a obloze západní Evropy - Příběh českého letce Stanislava Fejfara, PhDr. Ladislav Kudrna PhD. Naše vojsko, Praha 2007

2.    Stíhači nad kanálem, Jiří Rajilich, Jiří Sehnal. Naše vojsko, Praha 2003

3.    Na nebi hrdého Albionu - Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 4. Část, Jiří Rajlich, Svět křídel, Cheb 2002

4.    Na nebi hrdého Albionu - Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 5 Část, Jiří Rajlich, Svět křídel, Cheb 2003

5.    https://tricetileta.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10771.html

6.    https://druha.svetova.cz/clanky/letecka-valka/ceskoslovensti-piloti/

7.    https://dparker.blog.cz/0708/ceskoslovensti-piloti-v-raf-dokonceni

8.    https://cz-raf.hyperlink.cz/Units/313.html